Cácorky na splavu

Voda šumí, slunce pálí a my stojíme po kolena v řece. Splav pod námi zpívá svou nekonečnou píseň a my máme pocit, že nám patří celý svět.

Smích se nese po hladině dál, než by člověk čekal. Jedna cáklá, druhá chytá rovnováhu – a nikomu to nevadí. Vždyť od toho tady jsme.

Je to čistá radost z okamžiku. Bez mobilů, bez spěchu, jen my, voda a léto. Vlasy máme rozfoukané, nohy ledové, ale srdce rozžhavené tím, že si můžeme dovolit být samy sebou.

A až se večer vrátíme domů, budeme mít na fotkách kapky vody ve vzduchu, rozzářené oči a ten pocit svobody, který se nedá koupit. Jen zažít.